Ve dnech 23.5.-25.5.2022 se naši zástupci Tomáš Murňák, Adam Kopetzský a Michaela Beránková zúčastnili exkurze po vídeňských re-use centrech, kterou pořádal spolek Praha cirkulární ve spolupráci s nadací Heinrich-Böll-Stiftung Prague.

Úkolem exkurze bylo ukázat nám, jak fungují vídeňská re-use centra a pokusit se je implementovat u nás v Praze v rámci cirkulární ekonomiky.

Hned po příjezdu do Vídně jsme se prošli novou čtvrtí Sonnwendiertel, která byla vystavěna v brownfieldu bývalého nákladového nádraží. V této čtvrti byl také vystavěn největší park, jaký Vídeň za posledních 40 otevřela. V parku byli květnaté „motýlí louky“, dvě velká dětská hřiště a komunitní zahrada, kterou spravuje přímo město Vídeň.

Po návštěvě čtvrti Sonnwendiertel jsme navštívili dílnu Materialnomaden, která „repasuje“ starý stavební materiál. Na přednášce nám ukazovali například repasované parkety. Fungují tam, že se jim ozve člověk nebo firma rekonstruující nějakou budovu a nabídne jim přebytečný materiál k opravě, vyčištění a znovuprodeji. Na místě nám ukazovali například repasované parkety re:parket.

Cestou z Materialnomaden jsme navštívili obrovské re-use centrum Carla. Jedná se vlastně o tržnici s použitým zbožím, kam buď lidé dávají věci do tzv. komise (nejčastější způsob fungování bazarů u nás), nebo darují zdarma a zaměstnanci Carly je zkompletují, opraví a prodají. Carla funguje jako sociální podnik a zaměstnává lidi, kteří by se na trhu práce težko uchytili, navíc další výtěžek z prodeje jde na charitativní účely. Carla taky podporuje sociálně slabší rodiny a migranty (nyní například z Ukrajiny), kteří si tam můžou vzít potřebné věci zdarma. V úterý nás hned ráno čekala návštěva v kanceláři vídeňského ombudsmana pro životní prostředí Wiener Umweltanwaltschaft, kde nám poskytli informace, co pro životní prostředí ve Vídni dělají. Ukázali nám například ptačí hnízda pro vlaštovky a jiřičky, také třeba skleněné výplně oken s pískováním, aby do nich nenaráželi ptáci. Diskuze se také stočila ke stavbě vídeňské dálnice. Po návštěvě kanceláře ombudsmana jsme navštívili guerrila zahradu, která vznikla na břehu Wienerfluss, vlastně na malém zeleném plácku mezi železničními kolejemi a samotnou řekou. Zahrada vznikla odspodu, neměla podporu Vídně a místní politici ji spíše tolerují (ale nezatracují). Na zahradě je cca 20 záhonů a lidé se společně starají o své záhony. Nejsou nijak extra organizovaní, kromě nějakého menšího festivalu, který tam občas pořádají. Nemají webové stránky, ani sociální sítě a fungují tak, že se tam prostě sejdou a domluví se. Vodu berou normálně z vodovodního řádu, napojili se na kousek stojící hydrant.

Následovala exkurze do Reparatur- und service- Zentrum RUSZ, které vede Sepp Eisenriegker. Založil ji, protože ho štvalo, že výrobky nemají dlouhou životnost a že jsou do výrobků dávány systémy plastových kurvítek, které životnost přístroje snižují. Stejně tak ho štvalo, že oprava starého výrobku vyjde dráž, než koupě nového. A tak založil tohle servisní centrum, protože opravená pračka od nich vydrží dalších 10 let.

Nakonec jsme šli na večeři do Habibi ve vídeňské čtvrti Seestadt. Tato čtvrť byla postavena jako sociální bydlení. Vystavěna byla pro 25 tisíc lidí. Domy mají zelené fasády a bazény na střechách. Samozřejmostí tu bylo zadržování vody i použití repasovaného stavebního materiálu. Ulice jsou pojmenovány po ženách a parkovat před domem není možné. Čtvrť byla vystavěna pro kola a pěší a parkovat lze v parkovacích domech. Ve středu, což byl náš poslední den, jsme navštívili 48-er Tandler. Jedná se o další re-use centrum, které prodává použité věci, které jim lidé buďto nosí, nebo odevzdávají v tzv. Tandler boxech. MA 48, která Tandler zřizuje, bych přirovnal k naší Místní Agendě 21. Nakonec ubytovaní jsme byli v hotelu Magdas hotel, který je zařízený z použitých věcí, které v hotelu dostaly další život. Měli například komody a bufet z použitých dílenských skříní na oblečení. Hotel funguje jako sociální podnik a opět zaměstnává lidi, kteří by se na trhu práce hůře upatnili a migranty. Návštěva Vídně byla velmi poučná a věříme tomu, že se podobné cíle podaří naplňovat i u nás v Praze.